Změna velikosti písma

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvodní stránka > Naše obec > Historie - kapitola III.

Z historie naší obce - kapitola III.

V LETECH PRVNÍ REPUBLIKY A DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY

První obecní volby v Československé republice se konaly 15. června 1919. V Třeběticích byl při nich zvolen za starostu obce Antonín Laudát, rolník z čp. 33. Obec byla v této době prak­ticky stejně velká jako před čtyřiceti roky - počet domů sice vzrostl o dalších pět (z 50 na 55), ale počet obyvatel poklesl z 324 na 314. Byl to důsledek válečných let. Z obyvatel bylo 142 mužů a 172 žen. Kromě dvou byli všichni české národnosti a stejně tomu bylo s náboženským vyznáním - 312 obyvatel bylo římskokatolického a dva evangelického vyznání. (Údaje ze sčí­tání lidu z února 1921.) O devět let později - v roce 1930 - mají Třebětice 327 obyvatel.

Poměry v novém státě se vyznačovaly velkou aktivitou a obětavostí většiny obyvatel. Prv­ní rok po skončení války se započalo se stavbou silnice k obci Manešovice, přičemž jenom polovinu nákladů z celkové částky hradil stát a zbytek obec, která si vzala půjčku u spořitel­ny v Jemnici. V roce 1920 byla uspořádána sbírka na pořízení nových kostelních zvonů za ty, jež byly zabaveny pro válečné účely. Rok nato bylo postaveno nové hasičské skladiště. Z ini­ciativy skupiny občanů byla provedena sbírka s výtěžkem 5 200 Kč a postaven pomník mužům padlým na bojištích 1. světové války. Pomník vyrobil František Zejda z Mrákotína. Dne 14. května 1922 jej posvětil místní farář P. Alois Bambula.

Pomník padlých a třebětičtí občané, kteří se nejvíce zasloužili o jeho vybudování. Stojící zleva: Fr. Křivánek 43, Fr. Živný 56, Jindřich Kubeš 48, Ant. Volnar 34, V. Bastl 25, Rud. Keller 3, Fr. Doležal 4. Sedící zleva: Antonie Nováková 28, Ant. Laudát - starosta, Ant. Novák 11 - správce školy, Ant. Blažková 4

Slavnost svěcení pomníku padlých 14. května 1922
Účet firmy Manoušek za zhotovení zvonu

Náves v Třeběticích na malované divadelní oponě z roku 1923

V letech 1. republiky působily v obci dvě politické strany - Československá strana lidová a Republikánská strana čs. venkova, přičemž poměr mezi odevzdanými hlasy při vol­bách býval zhruba 3:2 ve prospěch lidové strany. (V roce 1929 byl počet hlasů 97:67, v roce 1935 104:73.)

Na základě pozemkové reformy byly v katastru obce v roce 1925 a 1926 státním pozem­kovým úřadem rozparcelovány louky „Nový rybník“ a „Moták“, dosud patřící velkostatku Josefa Dalberga v Dačicích. Pozemky za přiměřenou úhradu dostali drobní zemědělci, kteří neměli žádné, nebo velmi málo svých vlastních luk.

V období 1921 až 1932 se na rozdíl od minulých desetiletí rychle rozvíjela výstavba nových obytných domů - celkový počet vzrostl na 64 popisných čísel.

V lednu a únoru 1929 postihly celou zemi mimořádně kruté mrazy. Kronikář uvádí, že „jich nebylo v obci pamětníka". Teploměr ukazoval mráz -35°až -40°C a v katastru obce pomrzlo zhruba tisíc ovocných stromů. Následující zima 1929/1930 byla naopak velmi mír­ná a bez sněhu. V dalším roce bylo zase sněhu velké množství a ozimy byly z 80 % zničeny snětí sněžnou.

Mimořádně důležitou událostí bylo připojení obce na elektrickou síť. V roce 1929 bylo přes katastr obce postaveno elektrické vedení od Jemnice k Dačicím. V květnu téhož roku byla se Západomoravskou elektrárnou a. s. v Brně uzavřena smlouva o elektrifikaci obce, následně postaven transformátor a započalo se s přípravou domovních instalací. Historický okamžik nastal 29. května 1930 v jednu hodinu odpoledne - byl zapnut elektrický proud a v Třeběticích se poprvé začalo svítit.

V roce 1931 se v obci rozšířil záškrt, a bylo proto prováděno očkování všech dětí a vyu­čování ve škole bylo na čas přerušeno. Při epidemii zemřely na záškrt dvě děti - Františka Kelblerová z čp. 26 a Jan Jakeš z čp. 46.

Od poloviny 30. let vzrůstalo pro Československo nebezpečí ze strany hitlerovského Německa. Československá vláda reagovala výstavbou pohraničních pevností a přípravou oby­vatelstva na možnou válku. Ve městech i docela malých obcích bylo nařízeno ustavovat druž­stva Civilní protiletecké obrany, ve školách se zvyšoval důraz na brannou přípravu. Tato opat­ření se dotkla i Třebětic. Dne 22. října 1936 projednalo zastupitelstvo obce ustavení družstva CPO. Funkci velitele zpočátku vykonával starosta, později byl velitelem zvolen František Habr č. 49, od února 1940 funkci vykonával Karel Habr, kovář z čp. 49. Z obecního rozpočtu byly pod­le nařízení okresního úřadu postupně nakupovány pro CPO plynové masky a další potřeby. U některých položek se zastupitelstvo usneslo, že „s nákupem posečká“, z důvodu nedostat­ku finančních prostředků.

Dne 25. ledna 1938 večer byla v Třeběticích viditelná neobvyklá polární záře, kterou kro­nikář Vladimír Bastl popisuje těmito slovy: „ .... severní záře, jež se projevovala jako karmínově červená záplava po jasné obloze, prostoupená chvílemi světelnými sloupy, jež probí­haly stejnosměrně onu záplavu. Od severní strany byla obloha rozsvětlena na obzoru, jako by tam mělo vyjít slunce. Všichni zdejší obyvatelé, kteří tento zjev viděli, nevěděli, co to je. Někteří v první chvíli spatření se moc polekali v domnění, že jest někde na blízku ohromný požár. Někteří lidé říkali, že jest to znamení pro nějakou příští hroznou válku.“

Jak se v následujících měsících ukázalo, pravdu měli ti druzí.

V souvislosti s ohrožením Československa ze strany Německa byla v noci z 13. na 14. září 1938 vyhlášena mobilizace s nástupem mužů do 40 let věku. Z Třebětic nastoupilo čtrnáct záložníků. Všichni se brzy vrátili domů, protože československá vláda přijala mnichovský diktát o odtržení pohraničí s německy mluvícím obyvatelstvem a jeho připojení k Německu.

Po obsazení Československa Německem v březnu 1939 bylo protektorátní správou nařízeno uvádět názvy obcí dvojjazyčně - v pořadí němčina, čeština. Zastupitelstvo Třebětic toto naří­zeno projednalo 27. března a zadalo malování tabulek natěrači v Jemnici, „který je bude psáti Jemnickým“. Na stejném zasedání bylo projednáno i další protektorátní nařízení - a to zřízení tabulek „pro vyznačení jízdy vpravo." (V letech 1. republiky byl silniční provoz levostranný.)

V průběhu okupace byla v r. 1941 zřízena požární nádrž na vodu u kovárny p. Habra. Na rolníky těžce doléhaly povinné dodávky zemědělských produktů. Například v roce 1942 bylo nařízeno z domácí zabijačky odvést z vepře do 80 kg mrtvé váhy 3,5 kg vyškvařeného sádla. Z váhy přes 240 kg byl odvod 31 kg vyškvařeného sádla. Naproti tomu příděl činil 5 dkg na osobu a měsíc. Pětičlenná rodina mohla na lístky dostat 1 kg soli a 10 krabiček zápalek na měsíc. Příděl vajec činil 2 ks na osobu a měsíc. V roce 1944 činil příděl cigaret 25 ks na týden, a proto si mnozí pěstovali tabák sami.

Doba německé okupace si i na Třeběticích vyžádala lidské oběti - v německých věznicích zahynuli dva třebětičtí rodáci Jan Anděl a Antonín Hotař. Jan Anděl z čp. 42 v té době žil v Brně a pracoval ve zbrojovce. V roce 1942 byl za sabotáž zatčen a odsouzen do vězení. Na násled­ky mučení zemřel na Mírově dne 25. prosince 1943 ve věku 45 let. Po skončení války byly jeho tělesné ostatky převezeny do Brna-Komína a dne 14. září 1945 byly uloženy do rodinné hrobky. Antonín Hotař z čp. 22, narozený 18. listopadu 1902, se oženil do Studené. Dne 7. pro­since 1943 byl v Jihlavě zatčen za obchod s potravinovými lístky a 16. prosince téhož roku převezen do koncentračního tábora Bayreuth. Zde zemřel 13. dubna 1944 na zápal plic.

Smuteční oznámení Jana Anděla

Pohlednice a fotografie Třebětic z dvacátých, třicátých a čtyřicátých let - ZDE