Jedním z dnešních nejaktuálnějších problémů ve výchově dětí je závislost na elektronice, poslední dobou zejména na mobilním telefonu. Narazí na něj asi každý rodič a ptá se: Je to problém, ovlivní to negativně moje dítě?
Slovo závislost se v posledních letech začalo objevovat v souvislosti s elektronikou a sociálními sítěmi. Tato závislost mnohem častěji potkává děti než dospělé. O závislosti mluvíme v případě, kdy se dítě mobilu, tabletu nebo počítače nechce vzdát. Začne se jinak chovat a jinak trávit svůj volný čas. Elektronika nahrazuje koníčky, záliby a kamarády. Místo, aby dítě trávilo čas s kamarády, na kroužcích a podobně, tak zůstává doma se svým elektronickým kamarádem. Začne se vymlouvat, nebo unikat do nemoci, aby na kroužek nebo i do školy nemuselo a mohlo zůstat doma. Často si svoji závislost ani neuvědomuje a má pocit, že má vše pod kontrolou a když bude chtít, může lehce přestat. O této závislosti se také mluví jako o nomofobii (NO MObile phobia). Nomofobie je typická tím, že dítě cítí úzkost, když nemá telefon po ruce. Často také kontroluje, zda mu nepřišly nové notifikace nebo má tendenci okamžitě reagovat na zprávy. Může se ale projevit i zhoršením ve škole, zpřetrháním vztahů nebo zdravotními problémy.
U nomofobie si typicky můžete všímat obav, že se vám například vybije baterka na telefonu. Omezující může být i strach z toho, že na telefonu nebude možné využít všechny funkce, protože třeba nebude zrovna fungovat internet, nebo nepůjde odeslat textovou zprávu. Typické jsou i nepřiměřené emoce ve chvíli, kdy telefon hledáte a nemůžete jej najít. V takové chvíli se může objevit velký strach, že se telefon ztratil. S tím může jít ruku v ruce obrovský vztek a hněv, zoufalství, pláč a u silnějších forem i panická ataka či fyzická agrese.
U předškoláků je častější vztah k tabletu, kde se závislost může projevit odmítáním jiných hraček. U školních dětí je mobilní telefon nebo tablet navíc otázkou prestiže a postavení mezi vrstevníky. Pokud závislému dítěti elektroniku sebereme, můžeme pozorovat, že dítě je neklidné, lítostivé, trucuje, vzteká se a všemožně nás zkouší, jen aby svoji hračku dostalo zpět. Takové dítě bez telefonu nebo tabletu potom neví, co s volným časem, cítí se osamocené a nudí se. Dalším varovným signálem může být i to, že ztrácí kontakt s rodiči a kamarády a raději tráví čas u počítače nebo s mobilem v ruce.
Závislost na elektronice má svá zdravotní rizika, ať už jde o poškození zraku, nespavost způsobenou právě působením světla obrazovky nebo problémy se zády a následné bolení hlavy. Může mít vliv i na vývoj osobnosti. Dítě utíká do svého světa, těžko rozlišuje svět virtuální a reálný. To má za následek šikanu, lhostejnost nebo problémy ve vztazích.
Jedině prevence zabrání tomu, aby děti získaly na mobilu nebo jiných technologiích závislost. Od začátku je třeba nastavit dětem pravidla, kterým by se měly přizpůsobit, jedině tak budou děti prožívat plnohodnotný život, zbaví se skrytého strachu, bolesti, depresí, zoufalství, nepochopení, úzkosti, obav a napětí, vyhnou se odkládání problémů a nezvládnutí situace. Proto je potřeba dopřát si čas na svůj vlastní názor, rozhodnutí, vlastní přístup. Najít alternativu, začít spolupracovat, získat sílu a orientovat se na jiné cíle. Motivovat se činnostmi, které naplní dětskou spokojenost. Při závislosti na digitálních technologiích pomůže vždy nejvíc rodina.
Pokud rodiče zjistí, že jsou jejich děti nesoustředěné, často sedí u počítače nebo neustále používají mobilní telefon či tablet, jsou nervózní, ignorují jiné záliby a mají málo kamarádů, měli by udělat rychlá a efektivní opatření, která dětem se závislostí na digitálních technologiích pomohou. Rodiče by měli být důslední a regulovat, kolik času dítě tráví u počítače. Zároveň by měli dokázat nabídnout jim program, nejlépe pohybové aktivity, aby problém nepřerostl do vážné závislosti. Problém však často není v dětech, ale v rodičích, kteří si nevšímají, jak jejich děti tráví volný čas a že jsou ponořeni do virtuálního světa. Děti manipulují a jsou samy manipulovány, mají sníženou sebekontrolu, a proto utíkají k digitálním technologiím.
Jelikož děti jsou ještě příliš malé na to, aby si do svého volného času zavedly řád, náhradní program s množstvím různých možností by pro ně měli připravit rodiče. Rodiče by měli být hlavně trpěliví, protože zábava, kterou dětem berou, je velmi přitažlivá. Děti si postupně zvyknou a pochopí, že v životě se nabízí i mnoho příjemného, co jim digitální technologie odpírají.
Se staršími dětmi lze udělat dohodu, vytvořit časový harmonogram, který budou dodržovat, a také stanovit odměnu, která je čeká, pokud budou obě strany spokojeny.
Vážnější stavy závislosti na digitálních technologiích může řešit psycholog osobními konzultacemi a pravidelnými setkáními s dětmi, které mají podobný problém a které se vzájemně podporují.
Závislost na digitálních technologiích je i spouštěčem zvyšující se agrese, kterou si dítě vybíjí na sourozencích nebo kamarádech. Ve vážnějších stádiích může závislé dítě zaútočit i na rodiče, může přestat jíst či naopak jíst nadměrně nebo trávit čas před počítačem do pozdních nočních hodin. Dítě s takovou diagnostikovanou silnou závislostí na digitálních technologiích musí podstoupit léčbu.
Jediným řešením je prevence, která zabrání, aby se dítě do takového stádia závislosti dostalo. Dítě by se nemělo nudit, mělo by navštěvovat zájmové kroužky, chodit na procházky, podnikat výlety s rodinou a kamarády, hrát si.
Zdroj: https://poradcems.cz/jak-predchazet-zavislosti-deti-na-digitalnich-technologiich/
Bc. Miroslav Luks
Kurátor pro děti a mládež